Já a má cesta k Mohandžodáro ♥
Jednoho dne
mi kamarádka řekla: „Ty bys měla jet na Mohendžodáro, to by ti fakt pomohlo a
už jsi na to zralá“ a já si říkala „tý jo, to už je během pár měsíců druhá
žena, která mi vypráví o Mohendžodáru a je z něho nadšená…“
Před pár měsíci mi to přišlo ještě jako slovo z úplně jiného vesmíru…
Tentokrát už ne.
Bylo to tak půl roku zpátky, co jsem se začala měnit v ženu. Pozvolna. Nenásilně. Tak nějak se to dělo samo... Já, technolog vyrábějící umělé trávníky, chodící v práci v montérkách a se šroubovákem v kapse.
Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou proměna začala. Pozvolna, ale začala a okolí to vnímalo dřív než já.
Mohendžodáro? Tak jo, proč ne…
Za tři měsíce už jsem hučela s ostatními ve velké meditárně lažárenského
meditačního centra. 5 dní meditací, tantrického cvičení, spontánních tanců a
nádherného závěrečného rituálu. Byla jsem rozhodnutá. Jedu na další kurz. Tři
pětidenky dvojky? Tak jo.
Každým setkáním jsem byla ženštější a ženštější, cítila jsem se nádherně. Nádherně a nádherně žensky. Nádherně, žensky, krásná a vyrovnaná. A ty reakce z okolí… to bylo jasné potvrzení, že má cesta k ženství se rozjela ve velikém a konečně je ze mne Žena. Technolog v montérkách se změnil v Ženu v montérkách, které prý i ty montérky neskutečně seknou ?
Ty nádherné pocity a zážitky z Mohendžodára ale přinesly víc než „jen“ změnu sportovního technika v Ženu. Po ztrápeně dlouhých třech letech jsem konečně otěhotněla ? A ano, jsem přesvědčená, že kromě manžela na tom mělo velký podíl právě i Mohendžodáro…
Takže... Děkuji Mohendžodáro, že jsi, a že jsem si k tobě našla cestu ♥
Mám tě ráda, mé milované Mohendžodáro!